Hlídací pes mstransky v 23 Feb 2010 04:09 am
„Hlavu“ ať si nechá…
Včera, 22. února 2010, vyšel v regionálním deníku Dobrý den s Kurýrem pod poněkud revolverovým titulkem Dva kantoři žádají „hlavu“ ředitele! článek o „naší kauze“. Chci se k němu teď začerstva alespoň ve stručnosti vrátit.
Tlak a nátlak
Pan Pospíšil, ředitel SUPŠ, se do článku písemně vyjádřil takto: „Škola a osoba ředitele je v posledním období vystavena velmi tvrdému, neoprávněnému nátlaku dvou zaměstnanců školy.“
Je-li někdo vystavován tlaku z „naší strany“, není to „škola“, ale ředitel, který ji podle nás špatně řídí. Ač nám to mnozí nechtějí věřit, my nebojujeme proti škole, ale podle svého přesvědčení bojujeme za (řádně vedenou a spravovanou) hradišťskou SUPŠ.
Považuje snad pan Pospíšil za neoprávněný nátlak třeba to, že byl přistižen při pokusu falšovat volby Školské rady? To, že byl učitelkou požádán o nahlédnutí do dokumentu zvaného Autoevaluace (!) školy? To, že byl žádán, aby zrušil své rozhodnutí o sesazení Zd. Tománka z pozice vedoucího oboru, které je podle signatářů petice špatné a postrádá řádné zdůvodnění? Je velmi tvrdým a neoprávněným nátlakem, když zaměstnanci po vyčerpání ostatních možností napíší stížnost ke zřizovateli? Považuje snad pan Pospíšil hradišťskou SUPŠ za svůj nedotknutelný soukromý majetek, že se k jeho činnosti podle něj nesmí nikdo kriticky veřejně vyjadřovat?
Nátlak používá pan Pospíšil (a mnozí kolegové) vůči Zd. Tománkovi a mé ženě. Je to nátlak nevybíravý, setrvalý, sestávající z mnoha drobných i větších kroků, které při pohledu z dálky na nezasvěceného často působí jako malicherné drobnosti, takové „Slovácko sa súdí“. Věřte ale, že k zasmání to je jen z velkého odstupu. Do arzenálu patří zadržování informací, odmítání jakékoliv komunikace, anonymní dopisy, účelové uplatňování pravidel a předpisů…
Zpráva ČŠI jako klacek k mlácení stěžovatele
Dále se pan Pospíšil ohání zprávou České školní inspekce. O tom, jak jsou pravidla její činnosti nastavena, podrobněji třeba někdy jindy. Teď jen ve zkratce: ČŠI přišla na SUPŠ dlouho předem ohlášena a zabývala se převážně kontrolou písemných dokumentů (na jejichž uvedení do pořádku a „dovýrobu“ mělo vedení školy několik týdnů). Inspekce přesto opatrným úředním jazykem potvrdila pochybnosti o odborné kvalitě výuky nového vedoucího oboru kamenosochařství ve srovnání se Zd. Tománkem.
Pan Pospíšil neopomíná zdůraznit, že zpráva školu za některé činnosti dokonce chválila. Zprávu jsem studoval poctivě a tak si jsem celkem jistý, že mezi těch několik pochval patří i oblast získávání mimorozpočtových finančních zdrojů. Tři čtvrtiny toho, čím se ředitel může v této oblasti zaštiťovat, odedřela učitelka Stránská, které by se teď tak rád zbavil, protože „nedrží hubu a krok“.
Zpráva ČŠI v sobě skrývá celou řadu dalších zajímavých témat a rozporů (s realitou). Potvrdilo se, co jsme slyšeli od mnohých, totiž že absurdní scénář funguje pokaždé skoro stejně: Učitel/ka poté, co už nevidí jinou cestu, sebere odvahu podstoupit martýrium a podá stížnost. Školní inspekce provede šetření a většinou nezjistí žádné zásadnější problémy (jde přece hlavně „po papírech“). Její zpráva se pak stává pomyslným klackem k mlácení osoby, která si dovolila nesouhlasit. Celý tento „mechanismus zpětné vazby“ platíme z našich daní. Líbí se vám to?
. . .
Abych skončil něčím nadějným: Pokud najdu čas, rád později popíšu některé konkrétní momenty doposud velmi pozitivní zkušenosti s prací pana redaktora Čecha.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!