o (ne)řízení jedné veřejné instituce

Na výstavu obrazů Zd. Tománka v Jiném café v Uh. Hradišti Podobnost čistě náhodná reagovala sloupkem v týdeníku Dobrý den s Kurýrem učitelka SUPŠ paní Uiberlayová (text zde) . Tamtéž pak o týden později vyšla i reakce Tomáše Ježka (text zde) a odpověď moje, kterou zde přímo uvádím:

Chápu, že pro mnohé mohou být v Jiném café vystavené obrazy drsné (nijak však nevybočují z jazyka současného umění). Tvrdím ale, že reagují na skutečnost ještě mnohem drsnější (a rafinovanější). Kdyby autorka sloupku důsledně uplatňovala morálku už na situace, které Zd. Tománka „nasměrovaly“ k takovémuto druhu vyjádření, mohli bychom o tuto část jeho tvorby zůstat ochuzeni. Možná by to byla škoda, jejich výtvarnou úroveň jistě nebudou všichni vnímat stejně, jako paní Uiberlayová. Přestože nejspíš vycházejí z konkrétních situací, jejich sdělení je obecné (a myslím, že silné). Každý divák nese riziko, že se v nějakém obrazu potká s určitou částí „svého já“. Bývá to dobrý podnět k přemýšlení.

Chci také všechny ubezpečit, že neatakujeme školu, jak tvrdí paní Uiberlayová, ale neřády jejího špatného řízení. A to zcela legálními prostředky, neanonymně a bez „splétání osidel“. Morální apely a vzývání rozumu jedné z obránkyň „klidu na práci“ na SUPŠ bych mohl brát vážně, kdybych měl s jejich chováním jiné zkušenosti.

Michal Stránský

„Plachta“ na stěně učebny oboru kamenosochařství. 

MY = přibližně padesátiletý vedoucí oboru Milan Kusenda.
VY = přibližně šestnáctiletí studenti.

Jeden z projevů nových pedagogických přístupů? Nebo něco jiného?

Proč se stydět za angažovaný nadpis, že :- ). Přijďte se podívat ve středu 17. února v 17 hodin do Jiného kafé v Uherském Hradišti.

Aby rozsah zůstal k přečtení, podám tento příběh vědomě zjednodušeně. Nechytejte mě prosím v jednotlivostech za slovo, za hlavními obrysy si stojím.

• Začátkem školního roku 2008/9 bylo třeba přijmout na obor kamenosochařství nového učitele. Dlouholetý (a myslím i kvalitní a úspěšný) vedoucí ZT měl svůj tip, ale žádal vypsat na místo konkurs. Ten proběhl velmi „přibližným“ způsobem a ředitel na jeho základě rozhodl, že novým pracovníkem se stane MK, ačkoliv ZT k němu měl zásadní výhrady.
• MK měl být přijat „na zkoušku“, ale na toto své slovo ředitel brzy zapomněl (pokud ho vůbec myslel vážně). Koncem školního roku vedoucí oboru ZT písemně upozornil ředitele na základní řemeslné nedostatky MK v oblastech, které MK vyučuje (nehodnotil „výtvarný názor“, psal výhradně o řemesle), a žádal nápravu stavu.
• Výsledkem bylo, že ředitel poté, co celou záležitost prozkoumal, v poslední den školního roku ZT sesadil z místa vedoucího, aby ho nahradil – hádejte kým?! Své rozhodnutí zdůvodnil krom krkolomných myšlenkový konstrukcí tím, že všichni si hlavně přejí klid na práci a ten nastane, když se z MK stane vedoucí oboru.
• Proti sesazení ZT vznikla velmi rychle skupina na facebooku , do které se přihlásilo kolem 180 lidí, převážně bývalých i současných studentů školy. Vznikla také petice , kterou podepsalo něco kolem 80 lidí. Na petici ředitel reagoval dopisem petičnímu výboru, kde problém převedl do dost nevkusné osobní roviny.
• ZT podal proti postupu ředitele stížnost ke zřizovateli (odbor školství Krajského úřadu ve Zlíně), na jejím základě ve škole proběhla kontrola České školní inspekce. Ta konstatovala opatrným úředním jazykem, ale zcela jasně, že MK je v oboru, který vyučuje, pedagogicky i odborně na nižší úrovni než ZT. Zřizovatel však před vánoci 2009 věc uzavřel s tím, že se spokojil s opatřením navrženým ředitelem: MK se bude jezdit doučovat to, co má sám učit, do Českého Krumlova a Hořic (obávám se, že na náklady daňových poplatníků).

Tolik hlavní linka příběhu. O působení MK ve funkci vedoucího oboru snad někdy příště.