o (ne)řízení jedné veřejné instituce

„Plachta“ na stěně učebny oboru kamenosochařství. 

MY = přibližně padesátiletý vedoucí oboru Milan Kusenda.
VY = přibližně šestnáctiletí studenti.

Jeden z projevů nových pedagogických přístupů? Nebo něco jiného?

Další střípek do mozaiky:

Dostal jsem v listopadu dopis od jedné z učitelek SUPŠ. Všechna čest, byl řádně podepsaný. Dopis obsahoval tři hustě ručně popsané strany plné apelů na moji morálku a „chlapskou čest“ a snažil se mě přesvědčit, že ve věci SUPŠ podléhám neblahému vlivu své nedobré ženy. Končil slovy: Neodpovídej mi na tento dopis, nechci si s tebou dopisovat. (Díky!). Neposlechl jsem.

Dobrý den přeju, xxxx.

Omlouvám se, pokud jsem zapomněl, že jsme si snad kdysi „potykali“. Nemluvili jsme spolu už celá léta, proto raději zůstanu u vykání.

Stejně jako vy jste považovala za svoje právo mně napsat, nemůžete mně upírat právo vám odpovědět. Budu stručný a ubezpečuju vás, že si s vámi také nehodlám dopisovat.

Z vašeho dopisu jsem nabyl dojmu, že z velké části vycházíte z nepodložených smyšlenek. Chci, abyste věděla, že si jsem naprosto jistý, že ve svém sporu s ředitelem vaší školy usiluju o tak „obyčejné“ věci, jako je dodržování pravidel (psaných i nepsaných) nebo otevřená a řádná správa veřejné (vzdělávací!) instituce. Vycházím z vlastních zkušeností, z toho, co jsem na vlastní oči viděl či četl, okrajově z informací mé ženy. Vím, že se mohu mýlit v jednotlivostech, o podstatě věci však nepochybuju.

Pro mě je mimo jiné věcí cti nenadávat pokoutně na poměry, ať už ty „velké“ nebo „malé“, ale pokusit se udělat maximum pro jejich nápravu. Že mě za to nebudou mít všichni rádi, s tím počítám.

S pozdravem

Michal Stránský

Myslím, že by všechny studenty (a jejich rodiče možná ještě více) mohla zaujmout malá exkurze do způsobu myšlení lidí, kteří se podílejí na formování jejich dětí (záměrně se vyhýbám slovu učitel, toho si pořád dost považuju). V září 2009 na „zjitřelou situaci“ reagoval patrně kolektivní orgán jisté části zaměstnanců SUPŠ pod krycím jménem Jiřina anonymními dopisy vyvěšenými na nástěnce ve sborovně školy. Pro jistotu: „Jiřina“ své psaní myslí jako sžíravou ironii. To je na jejích příspěvcích vlastně nejpikantnější.

Dopis první, vyvěšený 23. září 2009:

K němu tolik: Jiřino, díky, sám bych si to tak otevřeně napsat nedovolil, ale mluvíš mně z duše (bez nadsázky).

Dopis druhý, vyvěšený 24. září 2009:

Ano, baže poznávám citace z mého dopisu, nebylo snad třeba je ještě podtrhávat. Představa, že autor(ři) tohoto díla předává(ají) své životní zkušenosti „ve stylu SOLO Lipník“ mladším a ještě jsou za to placeni, je pro mě až děsivá.

SUPŠ je školou, která by měla vychovávat odborníky schopné kultivovat podobu prostředí, v němž žijeme. Proto na ni kladu přísná měřítka – co je z hlediska laika malicherná drobnost, z hlediska řemesla může být hrubou chybou. Naštěstí v případě chyby typografické na nikoho nespadne krov, škody však vznikají také, ačkoliv jsou nenápadné a jejich následky není hned vidět.

Na hlavní oslavy svého 70. výročí zvala (s úžasným dvoutýdenním předstihem) takto:

viz web školy

Pro ty, kdo nejsou „z oboru“:

• jiný typ a velikost písma, než je pro hlavní texty na stránkách SUPŠ definováno
• jiná barevnost zvýraznění dnů (se zbytkem webu zcela nesourodá červená)
• vložený obrázek s „duchy“ po kompresi, navíc odkazující na stejnou stránku, kde sám leží

Proslýchá se, že správce stránek se patrně brzy stane vedoucím nového oboru Multimedia, do něhož státní (či krajský) rozpočet jistě nalije pěkných pár statisíců.

Jak může osoba s titulem Mgr. napsat něco takového (a učit středoškoláky)? Kdyby šlo o osobnost, která studenty obohacuje jinými svými výjimečnými schopnostmi a výkony, tuto kulturní negramotnost (ostatně, u takové osobnosti spíš nepravděpodobnou) bych v duchu odpustil. Jenže o žádných výjimečných vlastnostech dotyčné osoby nevím. Nepočítám-li v to, že má problém i s odpovědí na otázku, co slavíme 28. října (a jak si čtenář může všimnout, také s češtinou). Nechci křivdit, možná má příkladný přístup k žákům a kdyby učila někde v kroužku opravdu jenom „výtvarničinu“, třeba bych si ji jako rodič chválil. Takto se lekám.

…

Oprava dne 22. 2. 2010: Doslechl jsem se, že jsem se snad posledními dvěma větami (v původním znění) dotkl některých učitelů ZUŠ. Pokud je to tak, upřímně se jim omlouvám. Neměl jsem a nemám úmyslu ani v nejmenším zpochybňovat jejich kvality. Práci mnoha z nich znám a velmi si jí vážím. Abych zbytečně nejitřil nějaké rány, závěr příspěvku jsem změnil. Doufám jen, že se teď nedotknu dobrovolných vedoucích výtvarných kroužků…

Je to už trochu „vousatý“ příspěvek. Ale bylo by škoda se k němu nevrátit.  Diskuse nad tehdy novým logem SUPŠ na serveru typo.cz se stala jedním z mála momentů, kdy byl některý z výstupů  činnosti školy podroben veřejné diskusi. Vedení školy či její učitelé reagovali způsobem, který se mně dnes, po dalších zkušenostech, zdá být pro ně typický. V jisté ostré debatě jsem na diskusi o logu, která vyznívá vpodstatě zdrcujícím způsobem, upozornil ředitele. Odpověděl ve smyslu: byly tam i pozitivní ohlasy. Ano jeden, který teď už server nejspíš nearchivuje (nenašel jsem ho mezi příspěvky) a jehož autorem byl patrně někdo z pedagogů školy (ačkoliv těžko soudit, protože se, opět dost typicky, nepodepsal).

Diskusi najdete tady.