Ano, dobrá Školská rada může nepochybně (mimo jiné) hrát významnou roli také jako prvek veřejné kontroly nad veřejnou institucí, jakou škola je. Může, pokud se k ní nepřistupuje takovým způsobem, jako na hradišťské SUPŠ.

Ředitel Pospíšil na podzim roku 2008 na povinnost zvolit novou ŠR patrně zapomněl (?). Pokusil se tedy její volby narychlo jaksi „ušmudlat“. Když byl přistižen, vše se ututlalo jako administrativní pochybení a volby musely být vyhlášeny znovu, alespoň formálně podle pravidel. Zástupkyně rodičů a studentů do ŠR pak byla zvolena 12 hlasy z 21 zúčastněných voličů (škola v té době měla okolo 240 studujících). Mám děti na dvou jiných školách, tam by takovýto přístup ke ŠR byl myslím nepředstavitelný.

Není se pak co divit, že podněty zasílané Školské radě SUPŠ se od ní odrážejí jak od trampolíny potažené alibismem a oddaností panu řediteli, vše samozřejmě s odkazem na jakési předpisy a pravidla, která si ovšem radní vykládají velmi účelově.

Zástupce zřizovatele do ŠR (který není volen, ale zřizovatelem jmenován) navrhl ředitel Pospíšil. Jde o ředitele hradišťského Klubu kultury Antonína Macha. Jeho pracovních kvalit se nehodlám nijak dotknout, neumím je posoudit. Ale fakt, že jsou s panem Pospíšilem dobří známí (a sousedi) se na jeho činnosti v čele ŠR SUPŠ podle mého mínění projevuje až příliš okatě (sám jsem přitom zvyklý, že pokud jde o práci, s přáteli si navzájem „nic nedarujeme“ snadno…).

Rád bych do této sekce brzy zařadil konkrétní příklady, které ilustrují práci ŠR. Snad to zvládnu v dohledné době.