o (ne)řízení jedné veřejné instituce

Tento blog byl vytvořen především proto, aby mohl být pokud možno co nejdřív zrušen. Vytvořil jsem ho jako manžel členky učitelského sboru, který je chtě nechtě do dění ve škole velmi úzce vtahován už několik let. Vytvořil jsem ho jako občan, který byl vychován k tomu, aby se na utváření veřejného prostoru aktivně podílel a nežil v něm jen jako přežvýkávající ovce. Mojí hlavní obživou je užitá grafika, takže dění ve škole mně není cizí ani po obsahové stránce. V roli lektora jsem patnáct let pracoval na rozvojových programech pro firemní skupiny, měl jsem to štěstí poznat řadu špičkových manažerů a pracovních kolektivů v nejrůznějších konstelacích, myslím tedy, že něco málo vím i o řízení nejrůznějších pracovních skupin.

Tento blog je pokusem čelit krokům ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy Uherské Hradiště Jana Pospíšila, jako je překrucování faktů, šíření pomluv, užívání nátlaku na nepohodlné učitele a podobně. Už samo toto neetické jednání by podle mě mělo být důvodem, aby dotyčný nezastával významný veřejný post. Jsem však přesvědčen, že pan Pospíšil nemá ani další předpoklady pro vedení a řízení této instituce, přestože v jejím čele stojí už osmnáct (!) let. Setrvačný potenciál školy s dlouhou a vesměs dobrou tradicí se časem vyčerpal a v posledních letech se podle mě začíná ukazovat, že současný ředitel nedokáže školu řádně a úspěšně vést tak, aby své tradici dostála. Ale ještě lépe, aby ji rozvíjela.

Odhodlal jsem se ke zřízení tohoto blogu poté, co se cesty, jako oficiální korespondence s ředitelem, podněty Školské radě či stížnost ke zřizovateli, ukázaly jako těžkopádné, vyčerpávající a velmi neefektivní (ba marné). Pravidla jsou v našem státě nastavena tak, že pokud ředitel školy nespáchá bezmála trestný čin, je prakticky neodvolatelný.

Příslušná novela školského zákona připravená bývalým ministrem Ondřejem Liškou, která zaváděla pravidla zpřetrhávající alespoň do jisté míry pavučiny vzájemných úsluh a závislostí, byla v parlamentu smetena ze stolu. Komu vadí povinnost, aby jednou za šest let ředitel školy prošel konkursem, který případně prokáže, že existují lepší zájemci? Komu vadí snadnější odvolatelnost ředitelů škol v případě prokázaných nedostatků? Demokracie potřebuje pohyb, čerstvé myšlenky, čerstvé lidi. Ne takzvané jistoty, páchnoucí mnohdy zatuchlinou.

Popravdě řečeno, nemyslím si, že tímto blogem přiměju Jana Pospíšila k tomu, aby ze své funkce odtoupil. K tomu je potřeba práce na mnoha dalších „frontách“. Každý zájemce tu ale může na konkrétním příkladu nahlédnout do nejnižších pater tuzemské politiky. Já tam vidím nedostatek návyků a snad i instinktů nezbytných pro zdravý chod demokracie. Doufal jsem, že dvacet let po pádu komunistického režimu už bude možné pozorovat změnu tohoto stavu k lepšímu, ale začínám být skeptický.

Mám spoustu vlastní práce a vlastních plánů, bez tohoto souboje bych se rád obešel. Nedokážu se ale jen tak dívat, když instituci placenou z veřejných prostředků řídí už osmnáctým rokem člověk, o jehož manažerských a taky morálních kvalitách mám zásadní pochybnosti, a kterého jsem opakovaně přistihl, jak neříká pravdu. Jeho ne zrovna zanedbatelný plat, na který každý z nás přispívá ze svých daní, bych raději dopřál někomu mnohem čerstvějšímu, otevřenějšímu a v dobrém smyslu slova schopnějšímu.

S přáním dobrých dní
Michal Stránský

něco málo o mně

Trackback na tento článek | Přihlašte se ke komentářům k tomuto článku přes RSS kanál